Lidské tělo a mysl spolu neustále komunikují, často způsoby, které plně nechápeme. Kdo z nás nezažil pocit “motýlů v břiše” při vzrušení nebo těžkého žaludku při stresu? Co kdybychom ale zjistili, že naše střeva nejen reagují na emoce, ale také se přímo podílejí na jejich zpracování? Co kdyby činnost našich střev byla skrytým jazykem, kterým tělo sděluje, jak se cítí?
Tuto myšlenku začala zkoumat norská psycholožka a fyzioterapeutka Gerda Boyesen, jejíž průlomový výzkum vedl k objevu fenoménu, který nazvala psychoperistaltikou – slyšitelná činnost střev, která odráží emocionální uvolnění a regeneraci. Gerda Boyesen nejenže prohloubila naše porozumění propojení mezi tělem a myslí, ale také otevřela nové cesty, jak lidem pomoci zpracovávat emocionální bloky a traumata.
Most mezi tělem a myslí
Psychoperistaltika ukazuje hluboké propojení mezi psychickými a fyziologickými procesy, zejména ve vztahu k trávení. Podle Gerdy Boyesen, zakladatelky biodynamické bodypsychoterapie, trávicí systém nezpracovává pouze potravu, ale také emocionální energii a stres. Když tělo dosáhne stavu relaxace a uvolní nahromaděné emoce, začnou střeva vydávat charakteristické zvuky. Tyto zvuky nejsou jen obyčejným „bubláním“, ale signálem, že tělo zpracovává emocionální napětí, traumata nebo stres.
Gerda Boyesen při své práci zjistila, že tyto zvuky odrážejí stav psychiky klienta a ukazují na schopnost těla regenerovat se. Tento jev je úzce spojen s funkcí autonomního nervového systému, konkrétně parasympatiku, který řídí trávicí procesy. Během biodynamické masáže nebo jiných terapeutických metod dochází k aktivaci psychoperistaltiky — slyšitelný proces signalizující hlubokou tělesnou relaxaci a emocionální uvolnění. Tento jev také souvisí s konceptem „emoční paměti“, která je uložena v tělesných tkáních a může se při terapeutické práci uvolnit.
Emoční paměť těla
Emoční paměť je ústředním pojmem biodynamické psychoterapie. Naše tělo – svaly, tkáně a orgány – má schopnost uchovávat otisky minulých emocionálních zážitků, především těch traumatických. Tyto otisky často vystupují na povrch jako napětí, bolest nebo fyzické potíže, které na první pohled nelze jednoznačně vysvětlit. Tělo si pamatuje i to, co mysl potlačila nebo zapomněla, což může časem ovlivnit naše zdraví.
Podle Gerdy Boyesen, zakladatelky biodynamické psychoterapie, se emoce a prožitky doslova „vpisují“ do tělesných tkání a vytváří charakterový svalový pancíř. Tyto záznamy nejsou jen pasivní – mohou významně ovlivnit fyzické i psychické zdraví. Chronická bolest, svalové napětí či nevysvětlitelná únava tak často bývají důsledkem dlouhodobé emocionální zátěže.
Jak biodynamická terapie pracuje s emoční pamětí?
Biodynamická terapie pomáhá tyto „paměťové stopy“ odkrývat a uvolňovat, což přispívá k celkovému uzdravení těla i duše. Během terapie se klienti často setkávají s hlubokým emocionálním uvolněním, které může mít podobu pláče, smíchu nebo pocitu klidu. Tyto okamžiky jsou často doprovázeny změnami v psychoperistaltice – slyšitelnými zvuky trávicího systému, které odrážejí, jak tělo zpracovává uložené napětí a obnovuje rovnováhu.
Tělo jako procesor emocí
Trávicí systém se v tomto procesu ukazuje jako klíčový hráč. Nejenže tráví potravu, ale také zpracovává nahromaděnou emocionální energii. Psychoperistaltika je indikátorem toho, že tělo aktivně „tráví“ emocionální zátěž.
Tento proces lze přirovnat k detoxikaci, kde se tělo namísto fyzických toxinů zbavuje emocionálních břemen. Klienti často popisují pocit větší lehkosti, jasnosti mysli a hlubokého uvolnění. Práce s emoční pamětí tak umožňuje regeneraci nejen na fyzické úrovni, ale i celkové harmonizaci psychiky.
Jak funguje psychoperistaltika?
Psychoperistaltika je výsledkem komplexního spojení mezi tělem a mozkem, které probíhá prostřednictvím tzv. osy střevo-mozek. Klíčovou roli zde hraje vagusový nerv, který spojuje enterický nervový systém (někdy nazývaný druhý mozek) s centrálním nervovým systémem. Tento systém obsahuje více než 100 milionů neuronů, což je více než v míše, a je schopný vykonávat funkce trávení nezávisle na mozku. Je úzce propojen s našimi emocemi, což znamená, že naše střeva mohou reagovat na stres, strach nebo jiný emocionální podnět.
Když zažíváme stres, aktivuje se sympatikus, který zrychluje činnost střev. Naopak, když se uvolníme, aktivuje se parasympatický nervový systém, což podporuje regeneraci a trávení. Tento přechod mezi sympatikem a parasympatikem se projevuje jako změna v peristaltických pohybech střev, které můžeme slyšitet jako bublání nebo jiné zvuky.
Ukázalo se, že i v nepřítomnosti potravy se střevo stále pohybuje, vytváří malé vlny stahů, které se šíří od začátku tenkého střeva až po konenčník, a to s proměnlivou frekvencí, ale obvykle každou hodinu — za předpokladu, že jsme přiměřeně uvolnění a v klidu. Jinými slovy můžeme říci, že trávicí trubice má svůj vlastní puls.
„Střevo má nejen pozoruhodný systém nervů, které tyto informace shromažďují, ale také obrovský povrch. To z něj činí největší smyslový orgán v těle. Naše oči, uši, nos nebo kůže v porovnání s ním blednou. Informace, které shromažďují, přijímá vědomá mysl a využívá je k formulaci reakce na naše prostředí. Lze je považovat za životní parkovací senzory. Naproti tomu střeva jsou obrovskou matricí, která snímá náš vnitřní život a působí na podvědomí.“ (Enders, G. (2015). Gut: The inside story of our body’s most underrated organ.)
Stetoskop jako nástroj v biodynamické bodypsychoterapii
V biodynamické bodypsychoterapie se k poslechu střevní činnosti používá speciální stetoskop. Psychoperistaltika tak umožňuje terapeutům sledovat, jak klient během terapie uvolňuje emocionální napětí a traumata. Když tělo dosáhne stavu uvolnění, střevní motilita se změní a vznikají charakteristické zvuky „bublání“. Tyto zvuky jsou jasným signálem, že tělo začíná regenerovat a zpracovávat uložené emoce.
„Slyšet, jak tělo zpracovává stres a napětí, otevírá cestu k hlubšímu porozumění sobě samému.“
Terapeut umisťuje stetoskop na břicho klienta, aby zachytil změny v rytmu, intenzitě a pravidelnosti střevní motility. Nepravidelné či ostré zvuky mohou signalizovat napětí nebo blokády, zatímco klidný, pravidelný rytmus je známkou harmonie a uvolnění. Tímto způsobem získává terapeut přímý vhled do procesů, které souvisí s uvolněním stresu a obnovou rovnováhy.
Tento jedinečný přístup ukazuje, jak může být tělo zároveň nástrojem i mapou, která odkrývá skryté vazby mezi psychikou a fyziologií.
„Tento objev výrazně usnadnil moji práci s pacienty; nyní jsem mohla upravovat svou masáž tak, aby měla buď dynamičtější, nebo jemnější účinky. Moje technika se stala velmi přesnou, protože jsem se naučila, jak nasměrovat vědomí svých pacientů do hlubších vrstev, nebo jednoduše rozpustit vrstvy, které byly “zralé” a nejblíže egu. Práce tímto způsobem, vedená peristaltickými zvuky (kterým jsem později dala název „psycho-peristaltika“), mi také umožnila léčit případy deprese a hysterie, které jsme nebyli schopni léčit metodami podle Aadel Bülow-Hansen. S novou masážní metodou jsem si mohla jednoduše vybrat, jak hluboko chci, aby účinky mé práce zasáhly.“ (Boyesen, G. (1985). Between psyché and soma.)
Moderní využití v terapii
Dnes je biodynamická psychoterapie uznávána jako účinná metoda, která integruje tělo a mysl. Pomocí psychoperistaltiky můžeme monitorovat, jak se tělo vyrovnává s emocionálním stresem a jak se tyto procesy propojují s verbální terapií a tělesnými masážemi. Klienti často popisují, že během sezení zažívají okamžiky hlubokého klidu nebo emocionálních průlomů, které jsou doprovázeny zvuky psychoperistaltiky.
Například klient, který pracuje s traumatem z dětství, může zažít silné uvolnění během terapie, kdy slyší zvuky „trávení“ – a to jak ve smyslu tělesného, tak emocionálního uvolnění. Tento proces pomáhá nejen k uzdravení těla, ale i k hlubokému pochopení vlastních emocí.
Závěr
Psychoperistaltika ukazuje, jak tělo a mysl spolupracují na zpracování emocí a stresu. Gerda Boyesen otevřela dveře k pochopení, že naše tělo má přirozenou schopnost sebeuzdravování. Klíčem k aktivaci tohoto uzdravujícího procesu je vytvoření bezpečných podmínek, které tělu umožní přejít do stavu relaxace a regenerace. Psychoperistaltika, která je součástí biodynamické psychoterapie, tak zůstává jedním z nejúčinnějších nástrojů pro zlepšení našeho duševního a tělesného zdraví.
Pochopení propojení mezi nervovým systémem, trávením a emocemi nám může pomoci nejen v terapeutických sezeních, ale i v každodenním životě, kde je klíčové podporovat rovnováhu mezi tělesným zdravím a duševní pohodou.